Rytmus D

Z nepochopitelných důvodů je strašné, když chodíte po tmavém pustém lese. Je hrozné procházet se kolem rozbořených domů. Najednou, z ničeho nic nechcete zajít do dvora, který už dávno znáte.

Je těžké být dlouho v nemocnici.

Je těžké a složité být na místě těžké nehody nebo tragédie.

A jak je strašné, když vejdete s dobrou náladou do obchodu a vycházíte z něho rozzlobený, naštvaný a navíc jste nic nekoupili. A ještě víc se zlobíte, že se nemůžete zbavit této špatné nálady.

Tento prostor je vám určitě taky známý. Potkáváme se s tím, co v nás vyvolává bolest, podráždění, hněv, smutek atd. To je také část prostoru, v němž žijeme a nemůžeme ho ignorovat. A proto je velmi důležité chápat, o čem takový prostor vypovídá – když slyšíme takové zvučení – bolestivé, agresívní, smutné – jak odpovědět na tuto zprávu.

Tento aspekt přijetí prostoru jsme jazykem stavů označili jako destruktivní, rozrušující a kvůli jednoduchosti funkčního použití jsme ho označili jako rytmus D. Klíčové slovo – „rozpad.“